Historie obce

Nejstarší zpráva o Tatrovicích, o které víme, pochází z roku 1356. Je to rok , kdy je zaregistrováno v kostelní knize zemské diecéze v Praze obsazení místa faráře po úmrtí dosavadního. Při tomto je udáno jméno obce Tatrwic. Můžeme se domnívat, že historické osídlení Chebska a Loketska a tím v souvislosti i Tatrovic bylo nejdříve ve 13.století při doosídlování horských krajin. Některé zdroje ale asi mylně uvádějí, že již ve 12.století stál na potoce hamr (klapající mlýn) s hutí. Je skutečností, že zde stál asi v jiné době, protože se zbytky strusky dochovaly do pozdějších staletí. V této malé a jistě velmi primitivní bucharové dílně byla kovonosná hornina pravděpodobně cínová, drcena a v malé tavicí peci, která stála na potoce, roztavována. Jméno cínový potok připomíná jistě bývalý zdroj cínu ve štěrkové hmotě podél potoka. Obec příslušela v průběhu staletí k různým panstvím. Nejvíce je svázána s městem Loket, patřila také k panství lipnickému, střídali se vlastníci. Po roce 1945 obec byla přiřazena k okresu Karlovarskému, pak k okresu Sokolov. Je složena z katastrálního území Křemenitá, Spomyšl a pochopitelně Tatrovice.

Obec staletí žila ze zemědělské činnosti. V průběhu doby, zvláště po zavedení pěstování brambor okolo roku 1740, byla orná půda zvětšena vymýcením lesa. Dokonce na skoro 570m vysokém Fellerbergu (lépe Felderbergu) byla pole. Původně existovalo v obci 7 hospodářství. Odděleně od nich ve Studené vodě (pomístní názerv) se nacházely obecní společné pastviny. Lesy a pastviny byly společné všech sedláků a jejich dobytek byl na ně hnán po určených cestách. Podle pozemkových knih, zde bylo velmi rozšířeno kamenictví , jedná se o druhou polovinu 17.století, možná také již dříve. Největší kamenolom byl pod „Kuglleiten“ ke Studené Vodě, kde se převážně těžil stavební kámen a dělaly schodišťové stupně.

Také těžba křemene, vyskytla se okolo roku 1805, dávala práci mnoha lidem až do roku 1945. Majitelé pozemků, na nichž se křemen těžil, měli zisk z lomových daní a dále z dopravy křemene do továren. Vydatné křemenolomy se nacházely nahoře nad obcí a dříve také nedaleko cesty na Křemenitou. Vesnice se nachází na křemenné žíle. Než byla vystavěna okresní silnice do Vřesové a v roce 1896 do Tatrovic ke kostelu, dříve neexistovala, musely těžké povozy s křemenem jezdit příkrou cestou na Křemenitou a dále cestou „Zehrerstrasse“ vedoucí okolo Vřesové. Cesta přes „Grund“ tedy podél potoka nemohla být těžkými povozy používána. V letech 1913/14 byla cesta stavěna dále, začala u kostela a pokračovala obcí nahoru k černavské hranici, kde se napojila na vznikající silnici přes Černavu do Nejdku.

V roce 1913 bylo stavěno vysokonapěťové elektrické vedení z Dolního Rychnova do Nejdku, které se bezprostředně dotýkalo vesnice. Ke zřízení elektrického osvětlení ale kvůli válce došlo teprve v letech 1920-22.

Jediným malým průmyslovým podnikem v Tatrovicích byla Endlerova pletárna. Jejím zakladatelem byl Josef Endler, který se narodil v roce 1869 v Polsku u Lodže, jako syn německé textilní rodiny, která se vystěhovala ze severních Čech do ruského Polska. V roce 1895 začal v Tatrovicích zřizovat pletárnu pro chebskou firmu. V roce 1898 se osamostatnil a od roku 1900 vedl podnik ve svém vlastním nově postavěném domě. V roce 1927 Endler podnik rozšířil v nové přístavbě a zabudováním nových moderních strojů a vytvořením filiálek v Mariánské a ve Vřesové. Pletení zaměstnávalo mnoho žen a děvčat. Po smrti Josefa Endlera (1940) přešel majetek na jeho syna.

Tatrovice měly v roce 1651 jedenáct statků, několik malých hospodářských usedlostí a několik chatrčí. Při prvním číslování domů v roce 1770 existovalo 28 domů, při druhém v roce 1805 bylo 45 a v roce 1914 počet vzrostl na 100 a roku 1945 bylo 120 domů. Od roku 1850 se jednalo o ucelenou obec. V této době byl jeden odděleně postavený dům čp. 51 nahoře nad vesnicí nedaleko cesty do Černavy. Toto oddělené místo pro své umístění na vysoko položeném místě dostalo jméno „Am Mond“, v roce 1945 tam bylo 12 domků. Vesnická kovárna, poprvé uváděna v roce 1600, se dříve nacházela u cesty před domem čp. 10. Další dům, který tomu sloužil (čp. 11), byl kdysi tzv. „Hintenhäusl“ chudobinec. První hostinec a výčep je doložen z roku 1581, byl jím statek čp. 5 u cesty na Spomyšl a existoval až do roku 1800. V roce 1873 je zaznamenáno, že v obci jsou 4 hostince. Byly zde na potoce také mlýny a to jeden již před rokem 1600.

První písemná zpráva o existenci školy pochází z roku 1599. Matrika Jinřichovické fary nám poskytuje jméno tehdejšího učitele. Nová škola se postavila v roce 1888 a byla v provozu až do roku 1947. Pak přechodně do roku 1949 a od této doby žáci začali chodit do dvoutřídky v Černavě. Později do Nejdku a Chodova.

Zajímavostí je také, že asi v době od roku 1840 do roku 1913 zde existovala zlatotepecká a páskařská dílna , jejíž výrobky byly známy nejen přímo na chebsku ale i v Krušnohoří pod označením „Tatrovické šperky“ a jejich vlastníky byli velmi chráněny. Vyráběny byly všechny šperkařské věci, které tehdy byly známy šperkařskému řemeslu, jako náhrdelníky, náramky, brože, náušnice aj. pro ženy a hodinkové řetízky pro muže.

V obci ve třicátých letech min.století jsou tito živnostníci: 5 hospod, 7 obchodníků a kramářů, 1 pekař, 1 řezník, 2 truhláři, 1 kovář, 1 kolář, 3 obuvníci, 1 krejčí, 2 holiči, 1 mlynář, 2 tabákové stánky, 1 obchodník s mlékem a majitel textilní dílny.

Velkou historickou památkou je kostel o kterém byla již zmínka v úvodu, tedy určitě stojí již v roce 1356. Původně se jedná snad o větší kapli, která byla v roce 1555 dostavěna do současné podoby. Od této doby hraje v oblasti důležitou roli. Konaly se zde velké poutě na které se dostavovalo i několik set lidí a pochopitelně se zde konaly svatby, křtiny a mše za zemřelé ze širokého okolí. V roce 2004 se rekonstruovala střecha a v roce 2005 se opravil vnitřek a zlepšilo se okolí kostela opravou jižního schodiště a rekonstrukcí ploch v severní části. Kostel patří k nejvýznamnějším historickým památkám zdejšího kraje. Původní hřbitov se nacházel v bezprostřední blízkosti kostela, později byl vybudován nový, který existoval v roce 1782.

První spolek, který byl založen v obci, jsou hasiči. Rozhodlo tak obecní zastupitelstvo 16.května 1890. První stříkačka byla objednána v roce 1887. Dobrovolní hasiči jsou spolkem, který od této doby prolíná děním v obci a to jak svým posláním likvidací požárů, tak ve společenském dění. Toto se nezměnilo ani po roce 1945. V sedmdesátých letech minulého století jsou hasiči hybnou silou v obci. Počet členů se v této době pohybuje okolo šedesáti. Po roce 1990 společenská činnost spolku upadá a v současné době je jen aktivní požární jednotka, která se zabývá výhradně hasičskými záležitostmi.

Po roce 1945 zde žilo velice málo rodin. Postupně se do obce přistěhovávali lidé z vnitrozemí, ale mnozí zde jen vybrali domy po německých občanech a odešli. Ze 120 domů zde zbylo jen 35 a postupem času se nové domy přistavovaly. Zvrat v osídlení obce začal po výstavbě zpracovatelského závodu ve Vřesové, kde byla původní vesnice zbourána a mnozí lidé přešli do naší obce. Toto se odehrálo na přelomu let 1958 až 61. Od této doby je život v obci spojen se vzniklým závodem a s doly. Většina obyvatel v této době tam také pracovala. Obec v roce 1961 přešla pod správu obce Vřesová a společný úřad měla až do roku 1989.

V roce 1967 se v obci začala stavět přehrada na pitnou vodu pro závod ve Vřesové. To také bylo popudem ke stavbám chat v okolí přehrady a to nejen na starých základech původních domů. Tak zde v krátké době vyrostlo skoro 200 rekreačních obydlí.

Po roce 1945 se zastupitelstvo obce rozpadá. V roce 1948 začaly pracovat národní výbory a obec přešla do správy Národního výboru v Černavě. Měla tam i své zastoupení. V roce 1961 přešla správa do již zmíněné Vřesové. Zde byla obec postupně zastoupena většinou poslanců. U nás se vybudovaly bezprašné komunikace, odstranily se demolice a opuštěné domy, vybudoval se vodovod, upravili se požární nádrže, původní obecní domy a mnoho dalších věcí. Obec se řadí k pěkně upraveným vsím kraje. V roce 1990 osamostatnila. Koncem minulého století v obci začala výstavba rodinných domů, která pokračuje do současné doby. Zastupitelstvo obce pracuje s územním plánem a snaží se koncepčně řešit všechny záležitosti. Zde se jedná o opravu cest, stavbu chodníků a výhledově snad i výstavbu kanalizace. Stavební úřad máme v Chodově a některé záležitosti vyřizuje i Městský úřad v Sokolově.

V obci žije v současné době 147 trvale přihlášených občanů. Většina pracuje ve Vřesové, někteří v Nejdku a nepatrná část dojíždí i do Sokolova a Karlových Varů, někteří se snaží pracovat i soukromě v obci. Děti školu navštěvují převážně v Nejdku (lepší spojení) a malá část v Chodově.

Obec dávno ztratila zemědělský ráz a řadí se mezi území rekreační. Je zde ubytovací zařízení hlavně v penzionu a k rekreaci je využívána vodní plocha přehrady s chatovými osadami a všude přítomný les lákající k odpočinku.